V pátek 15. června 2018 čekal 2. A turistický výlet přes rozhlednu V Mokrsku do štoly Josef. Před školou jsme si dali spacáky s věcmi na přespání k paní Kůrové do auta, a šli zkoušet nácvik na akademii. Poté jsme se nastříkali proti hmyzu a vyrazili.

Část cesty jsme šli střídavě po silnici a posekaných loukách až do Prostřední Lhoty. V Prostřední Lhotě následoval oběd, co komu nachystala maminka, s osvěžujícím melounem od paní Moulíkové a malinami od paní Šplíchalové. Jako zákusek byl vynikající perník vlastnoruční výroby od paní Dragounové, ještě že ho paní Kůrová přivezla s proviantem jen půlku, jinak by nezbyl na večer. Pak následovala chvilka odpočinku na prolézačkách místního hřiště u krámu a výstup na Veselý Vrch. Zde byl velice hodný pán, který nás vlídně přijal, hezky s dětmi poklábosil a každému prodal osvěžení, jaké si kdo přál. Následoval výšlap na rozhlednu, kde jsme se chvíli kochali a pak sešli dolů, rozloučili se s pánem a vykročili za Šimonem Šťástkou, který je místního terénu znalý a vedl nás přímo podél potoka až do štoly Josef.

Došli jsme přesně v 16:00 hod., jak zněla dohoda s panem Šťástkou. Ten už na nás čekal, ještě jsme počkali na paní Kůrovou, která přivezla proviant na večer a věci na spaní, bojovku atd. Pak následovala prohlídka areálu, pan Šťástka vyprávěl dětem o štole, jejím vzniku, o projektech na kterých pracují, vzal nás i do místní laboratoře, kde musel čelit velice mnoha dotazům na všechny možné přístroje. Poté nám zapůjčil potřebné vybavení (přilbu a světlo) a započala prohlídka štoly. Prošli jsme chodbami až ke katedrále, kde jsme si poslechli nejen burácející hudbu od skupiny Kabát, ale i Vltavu od Bedřicha Smetany. Tiše jsme žasli nad dech beroucím rozměrem vyhloubené jeskyně, a pak se po kovových schodech přesunuli do tzv. bludiště, odkud jsme se pro jistotu nechali vyvést od pana Šťástky. Poté jsme čekali, jestli už nebudou děti unavené po celodenním putování, ale protože se ukázalo, že mají obdivuhodnou schopnost regenerace, která už nám starším chybí :o), pan Šťástka nás ještě vzal na vycházku k blízké zátoce, kde jsme chvíli poseděli v tichosti u nahozeného prutu, zakrmili ryby a popovídali o malebnosti zdejší krajiny. Poté jsme se vydali na základnu, připravit večeři. K večeři byly vynikající sýrové klobásky z krámku od jiného pana Šťástky. Po vydatné večeři, kde jsme kromě klobásek dojídali i již dříve zmiňované dobroty, následovala příprava spacáků a volná zábava. Poté se šlo na bojovku.

Bojovka byla přizpůsobena prostoru areálu, ale ne nadarmo se říká, strach má velké oči, a pod rouškou tmy, bývají strašidelné i celkem obyčejné věci. A tak úkol obejít podle světélkujících oblázků areál, u petrolejové lampy si přečíst úkol od starého zlatokopa, po kterém už zbyly jen ohlodané kosti, ve kterých se zrcadlí odrazy mihotajících se plamínků petrolejky, podepsat se na pergamen a mezi ostatními kamínky si vybrat zlatý valounek, se v tu chvíli tak úplně jednoduchý nezdál. Zvláště když vám nějaký šikula před vámi odnese tužku. :o) Ale vše se zvládlo a všichni si nejen odnesli zkušenost, že nic není tak strašidelné, jak se zdá, ale také na památku zlatý valounek a různé dobroty od rodičů Terezky Soukupové. Pak už zbyla jen večerní hygiena a hurá do spacáků.

Nemůžu se nerozdělit s jednou perličkou z večera. První zážitek ze spaní pod širákem: …Průňa: “Mně někdo polil spacák“, Táda: „jééé, mně taky někdo polil spacák.“ „Kdo to byl?“ rozčilovali se kluci a Anička na to s ledovým klidem: „To byla rosa ty vo.. .“ :o) První zkušenost malého zálesáka – příště si vezmeme celtu. :o) Ráno tu bylo v tom okamžení. Snídaně byla bohatá: paštiková pomazánka s rohlíkem, znovu bodoval perník, nesmím zapomenout ani na bochánky od mojí manželky, buchtičky od babičky Terezky, zapili jsme to teplým čajem a už jsme se balili na cestu domů, vstříc čekajícím rodičům.

Dovolte mi touto cestou poděkovat všem rodičům za všechny dobroty, které jsme dostali. Panu Jiřímu Śťástkovi za to, že nám umožnil získání nevšedních zážitků ve štole Josef, a zejména za jeho velice hezký přístup, se kterým se po celý pobyt dětem věnoval. Moc děkujeme.

Augustin Kůr, třídní uč. 2.A